Vožická premiéra

02.04.2017

O závodu mi už loni povídal organizátor Jindra. Tehdy jsem se však nemohl zúčastnit, protože jsem startoval v prvním (a zatím posledním) ročníku Táborského trailu. Bylo tedy rozhodnuto, 11. března jedu do Vožice. Jinak do Vožice jezdívám často, ale z jiných důvodů :-)

Počasí organizátoři naplánovali skvěle. Dopoledne bylo slunečno a s blížícím se startem se začalo postupně trochu zatahovat. Přihlásil jsem se na 14km okruh. 7km distance je pro jiné chrty. Před startem se setkávám s Jirkou, kterému jsem vyzvedl číslo. Start v jednu hodinu se blíží. Organizátoři jsou mile překvapeni velkou účastí. Hromadně jdeme na místo startu, které je u mateřské školy. Cíl bude v místě registrace u sportovní haly, ale start je z důvodu bezpečí závodníků jinde. Pořadatelé by asi nemohli po startu naplno uzavřít silnici, a tak tedy stojíme u výše zmíněné mateřské školy.

Ani nevím, jak proběhl start, ale přibližně 70 závodníků se dává do pohybu. Jirka mě předbíhá. Profil je zpočátku fantastický, horší to bude při návratu. Prudce klesáme kolem Podhraďáku (Podhradního rybníku) k sádkám místního rybářského spolku. Přebíháme silnici na Běleč. O naši bezpečnost se starají pořadatelé i členové SDH se svou vymazlenou Tatrou 613. Podél Blanice běžíme krásnou, úzkou pasáží k silnici, která táhle stoupá ke zřícenině hradu Šelmberk. Místo pro focení běžců nešlo lépe vybrat.

Na rozcestí pod zříceninou se odpojují běžci závodící na 7km okruhu. My vytrvalci valíme dále voňavým lesem k obci Bzová. Zde mám ve stoupání na louce těsně před vesnicí menší krizi. Přeci jen takto rychle jsem letos ještě neběžel. V Bzové se vnitřně srovnávám. Trasa (nyní již jen čistě silniční) mírně stoupá k Vilicím. Asi po necelém kilometru odbočujeme však doprava.

Jsme v polovině závodu. Silnice stoupá více k nejvyššímu bodu trasy a již klesám. Když tak koukám na název obce, tak tam vidím skoro název Ivančice. Chvíli se vracím ve vzpomínkách do dětství a zatím mířím do Bělče. Cesta stále klesá, začíná mě trochu píchat v boku. Peripetii řeším břišním dýcháním. Naštěstí nemusím zastavovat. Jsem v Bělči. Znám to tu, a tak vím, že stoupání za Bělčí bude odměněno klesáním až do Vožice. Již delší dobu se snažím doběhnout závoďáka přede mnou, ale je to marný, je to marný. Naštěstí mne také nikdo nepředbíhá. Pořadí v mém okolí je stejné už od Bzové. Asi jsme se domluvili.

Ve Vožici odbočuji opět do Podhradí a čeká mě avizované stoupání. Po špičkách vybíhám a už je tu klesající úsek téměř až do cíle u sportovní haly. Ruce jdou nahoru. Nakonec jsem byl 18. z 41 běžců na 13,5km okruhu v čase 1:05:31. Spokojenost. V cíli možnost sprchy, výborný guláš, vyhlášení výsledků.

Díky organizátorům za perfektně připravený závod. Přeji jim hojnou účast v dalších ročnících, a i osobní možnost startu. 

Honza

Krajanda, Žebětín & Větrovy 2010 - 2021
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!