Ve stínu matadora

09.01.2014

Cíl jsem si dal letos opět vysoký, ale nepředbíhejme. Je poslední den v roce 2013. S manželkou a syny jsme v kulturním domě v Jistebnici, kde probíhá registrace do různých silvestrovských závodů. Již potřetí se přihlašuji do 15km silničního okruhového běhu (ve skutečnosti je délka asi 14,4 km s převýšením okolo 220 m). Dostávám číslo 54. Venku je zataženo, teplota kolem nuly, silnice navlhlá. Zdravím se s kamarády Petrem a Michalem. Letos bych se jim chtěl konečně vyrovnat. Je tu i Iva, platná účastnice Beskydských sedmiček. Její manžel Petr mi dává předstartovní pomazání. Snad nebude tím posledním. Do startu zbývá posledních 20 minut, proto se jdu rozběhat. 

Po startovní ráně z papírového pytlíku se dává houf závodníků do pohybu. Mávám rodině a držím se v čele. Několik závodníků se mi postupně vzdaluje. Běží se mi celkem dobře. Už dlouho jsem v takovém tempu neběžel, protože sám běhám většinou tréninkově 5 min/km (no dobře, v létě i rychleji). Valím to stoupáním do osady Chlum. Někde zde se mi vzdaluje Petr s Michalem. Kluci hasičští mají zase lepší formu! V klesání do Starcovy Lhoty se snažím odpočívat a nabírat síly do následujícího táhlého stoupání. V této části mě předbíhá závodník odhadem staršího věku. Zdravím ho a zatím šetřím síly. Mám za sebou 6 km a možná se časově vejdu pod magickou hodinu.

V klesání do Nadějkova zrychluji, předbíhám matadora a místy mám tempo i pod 4 min/km. Na konci Nadějkova začíná stoupání do Petříkovic, kde se láme chleba. V nohách mám tou dobou asi 9,5 km a únava začíná sílit. Sebemrskačsky vybíhám kopec a hned se z něj zase odvaluji do Petříkovic. Následuje asi 1,5 km dlouhý rovinatý úsek, kde se již vidina času pod hodinu stává fikcí. Chjo. Matador mě bere. Znovu táhlý kopec, tempo vadne. Na kraji silnice stojí sporťák Zdeněk s ratolestí v kočárku. Loni běžel i s kočárkem jako ďas (zkrátka mě dal). Zdravíme se a slovně mě žene kupředu do dalšího kopce. Rovinka, cíl se blíží, vbíhám do Jistebnice. Ještě jedno interní stoupání, zatáčka a cílová rovinka, která se zdá nekonečnou. Jedu nadoraz. Z protější krajnice mě fotí syn Ája. Pomyslnou cílovou pásku protínám v čase 1:04:04, v průměrném tempu 4:27. Chvíli se musím prodýchat. Zdravím se s manželkou a syny.

Cíl jsem opět nesplnil, ale spokojený jsem nakonec byl. Mám co zlepšovat. Běhu a Krajandě zdar!

PS: Matador byl o 13 roků starší. Poklona, pane!

Honza