Na houpačce

18.05.2015

Je neděle, 3. května a já vbíhám do cíle 21. ročníku Volkswagen Maratonu Praha na Staroměstském náměstí. Pocity mám rozporuplné. 

O několik týdnů dříve.

Sezonu 2014 jsem ukončil s asi tři tisíci naběhanými kilometry, průměrná délka běhu 23 kilometrů. Po nekonečném silničním běhání na počátku tohoto roku jsem se již těšil na výběhy do terénu. Časy se postupně zlepšovaly. V pondělí před maratonem mi však jeden výběh nesedl. Docela jsem se při něm odrovnal, proto jsem si dal potom již pauzu. Poslední lehký běh byl v sobotu s Ivčou.

Stojím na startu. Počasí je příjemné a za zvuků Smetanovy Mé vlasti se rozbíhám. Běží se dobře, tempo si držím lehce pod 5 km/min. Spíše předbíhám, než jsem předbíhán. Probíhám poprvé Staroměstským náměstím, tempo udržuji. Mým cílem je totiž čas kolem 3:30hod. Ve smyčce pod Nuselským mostem (asi 18. kilometr) se mé tempo snižuje. Na otočce v Podolí (necelý 22. kilometr) začíná trápení. Tempo nadále klesá, jsem předbíhán. Krize pokračuje, bolí to. Na Strakonické ulici na Smíchově (asi 28. kilometr) musím přejít do chůze. Posledních asi čtrnáct kilometrů je tak spíše jen ploužením. Se zájmem sleduji účastníky štafet, kteří většinou běží v těchto místech ještě plni sil. Plánovaný čas, který jsem si držel do 24. kilometru je tak již utopií. Můj celkový čas je 4:20:52. Ve srovnání s loňskou účastí zhoršení asi o třicet pět minut. Rozčarování. Manželka se starším synem mě utěšují. Štěstí, že mě běh neživí :-)

Příště to zkusím jinak. Pokusím se lépe načasovat formu.

Honza

Krajanda, Žebětín & Větrovy 2010 - 2021
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!