Lodní kufr v Oslavanech

20.05.2012

Pochod Oslavanská padesátka má v našem kraji velkou tradici, a tak se již letos konal v pořadí její celkově 33. ročník. Úplně jsem zapomněl na to, že jsem se zařekl, že půjdu už jen její kratší 30km verzi. A tak jsem se 21. dubna po půl osmé ráno vydal opět na trasu o délce necelých padesáti kilometrů.

Pochod má celkem tři verze: 20km, 30km a 50km. Nejdelší trasa získává své kouzlo hlavně díky kamenitým vložkám spojeným s různým přeskakováním kamenů a především prolézáním skal za pomocí přidržování se přibitých řetězů. Při turistickém pojetí 50km trasy, je to určitě pěkná volba. Člověk si po jejím zdolání může udělat u tohoto pochodu pomyslnou fajfku a ještě má přitom adrenalinové zážitky. Já se v posledních měsících snažím o běžečtější styl pochodů, ultra trailů, a tak mi složení padesátky až tak moc nesedí. V příštím roce tak s největší pravděpodobností půjdu (spíše snad poběžím) třicítku. V případě zájmu synovce Áji o účast v pochodu na 50km, budu volit společnou výzvu nejdelší verze trasy s nastupující mladou krví.

Hned asi po 2km od startu jsem došel svižně jdoucího účastníka. Při pozdravu si mě zkoumavě prohlížel a po chvíli se zeptal, zda nejsem z Krajanda Teamu. Pročítá si naše internetové stránky, a tak jsem mu přišel povědomý. Bylo pro mě příjemným zjištěním, že někoho naše stránky zajímají a občas se na ně podívá a pročte.

Nějaký ten kilometr před Katovnou jsem dohnal krajany z Vanglu - Dušana s Davidem, které tímto zdravím a věřím, že se zas na nějaké akci potkáme. Od Katovny následuje strmé stoupání, které dá vždy pěkně zabrat. Po jeho zdolání si člověk může odpočinout seběhem k mostu na Skřipině, kde je jediná kontrola této akce.

Od mostu se pokračuje směrem k Loveckému zámečku Vlčí Kopec a od něj se pokračuje po zelné značce až ke středisku U Vlasáka. Od střediska následuje cesta v těsné blízkosti řeky Oslavy. Cesta je v těchto místech dosti obtížná díky kamenům, větvím a padlým stromům.

Přechodem přes most se napojíme na červenou značku, která nás dovede ke středisku u Vlasáka, které jsme před tím míjeli po protějším břehu. V těchto chvílích jsem stále plni svůj cíl - zvládnout padesátku v průměrném tempu 7km/h. I když kamenitá cesta k mostu mě dosti zpomalila a navíc mě stále čekal nejpomalejší úsek tohoto dne. Ten jsem nakonec zvládl bez nějakého zbytečného zdržení a s průměrem těsně nad 7km/h jsem pokračoval dál. I po dalším, nečekaném setkáni s vančáky Dušanem a Davidem, kteří brali smyčku od mostu opačným směrem, jsem držel nadějné tempo. Příští kilometry mi však připravily zbytečné vydání sil navíc.

Asi na 29km se mi podařilo sejít z červené značky. I když jsem šel tento úsek potřetí v životě, tak jsem zkrátka hodil kufr a to přímo loďák. Doteď nevím, jak se mi to podařilo. Myslím si, že jsem se nechal unést myšlenkami (což během pochodů praktikuji často) a nevěnoval jsem dostatečnou pozornost sledování značení. Cesta byla v těchto místech těžko rozpoznatelná. Z větší části byla tvořená kamením a často ji překrývaly větve a kmeny. Navigace je v těchto okamžicích téměř k ničemu. Sice vidíte, že stojíte o zhruba 10m vlevo nebo vpravo od zaznačené cesty, ale to ještě nemusí znamenat, že navigace mluví pravdu. Občas po závodech srovnávám stopu zaznamenané trasy s turistickou značkou na mapě navigace a odlišnost je tam veliká. Zkrátka vyznačeným turistickým stezkám na mapě nemůže člověk věřit. Musí je brát jen orientačně.

Po zjištění, že jsem ztratil cestu, spatřil jsem dole u vody neznámou boudu. Naznal jsem, že k boudě povede určitě cesta. Začal tedy sestup příkré stráně. Místy to byl slušný sešup. V tu chvíli jsem měl lesní hlínu všude. Dole u vody jsem však zjistil, že k boudě žádná cesta nevede. S docela slušným vypětím sil jsem se tak vyšplhal nazpět do míst, kde jsem zabloudil. Nakonec se mi cestu najít podařilo, ale blouděním jsem ztratil tak 15-20 minut. A nejen tento čas, ale hlavně plno sil a morálu.

Ke Skřipskému neboli Theimerovu mlýnu jsem se snažil ještě místy o běžecké pokusy. Vnitřně už jsem však věděl, že svůj cíl nesplním. Poraženecké myšlenky jsem spláchl jednou kofolou na kontrole u mostu a vydal se na poslední čtvrtinu trasy.

V této části jsem potkal větší množství účastníků pochodu. Ať už pěší turisty, tak i účastníky na kolech. Svým vyšším tempem jsem mezi ostatními působil dosti exoticky, a tak jsem byl častován různými komentáři typu "Kdes nechal kolo?", "To si dáš ještě jednou, ne?", "Ty seš ale vyladěnej!". Obzvlášť mě pobavil komentář skupinky pubošů asi 2km před cílem, kteří mé tempo okomentovali slovy: "No jít furt takovým tempem, tak mě asi mrdne!"

Oslavanskou padesátku jsem dokončil v průměru 6,6km/h za 7 hodin a 16 minut. Předem plánovaná průměrná sedmička to sice není, ale posun oproti roku 2011 tam je a možnost dalšího zlepšení také.

David