Jesenická klasika

Koncem srpna se těším na YES maraton. Je to závod, na který moc běžecky netrénuji, protože v letních dnech dávám přednost kilometrům na silničce. Poslední větší běh byl v červnu v rámci K55. Během srpnové dovolené (bez kola) jsem naběhal 8x10 km, a to bylo vše. Spoléhám tedy spíše na cyklo-kilometry.

Na závod jsem dorazil opět v předvečer. Spaní v autě na parkovišti před Skřítkem a probuzení bez hudby jako vloni. Rozhodl jsem se, že poběžím s litrovým kejmlem a gely. Vloni byla žízeň, nepříjemná to věc. Lehce jsem posnídal a nasedl do autobusu směr Ramzová.

Po vystoupení z autobusu nás přivítal svěží větřík. U moře bylo lépe. Vystál jsem frontu na číslo, v bundě mi bylo dobře. Start se blížil, občas vykouklo nevinné slunce. Bundu jsem tedy sbalil do batohu. Narazil jsem opět na Luboše, ale letos již před startem. Navzájem jsme se hecli a v 10 hodin nás výstřel poslal na známou trať.

Stoupám kolem Vražedného potoka k Obřím skálám, jde to, kilometry na kole se hodí. Ve stoupání na Šerák zavadím kolenem o větev a padám na kámen. Příhoda mě trochu na chvíli vyvede z tempa, levé koleno krapet krvácí. Občerstvuji se na Šeráku a běžím ke Keprníku. Míjím Keprník, Vřesovou studánku a jsem na staveništi Červenohorského sedla. Budují tu nadjezd pro lyžaře. Opět se občerstvuji, zkouším i banán se solí. Vybíhám ke Švýcárně. Zde si vychutnávám pivo Holbu, oplachuji si hlavu ve studánce a mířím nekonečným mírným asfaltovým stoupáním k rozcestí na Praděd. Stále běžím, i když rychlostí běžné chůze, ale vydržím to až na vrchol Pradědu. Zde je opět kontrola, otočka a dolů k Ovčárně. Vloni jsem na Praděd i chvíli šel.

Na Ovčárně znovu banán se solí a Holbu, gulášovku s lítostí odmítám. Cesta stoupá kolem Petrových kamenů k Vysoké holi, odtud tak nějak běžím po nekonečné hřebenovce k Jelení studánce. Nohy už slušně bolí. Musím dávat pozor na otřesy, křeče v lýtkách by přišly rychle. Třešničkou tohoto maratonu je vždy před cílem prudce klesající kamenité pole pod Ztracenými kameny. Pak už je to jen pár kilometrů na Skřítek.

Jsem tam v čase jen asi o 7 minut horším než loni. Nějaká stejná forma. Příští rok opět, možná s bráchou!

Honza